Jméno Křišťan pochází ze Šumavy a objevuje se již v 10. století, kdy mnich Křišťan (údajně syn Boleslava I.) složil v letech 922 až 994 Život a utrpení sv. Václava a jeho staré matky sv. Ludmily. V letech 138? až 1439 se do českých dějin zapsal Křišťan z Prachatic jako mistr svobodných umění, astronom, botanik, lékař a husitský bohoslovec. Napsal Herbář s českými názvy bylin, prvé české Lékařské knihy a známy jsou také jeho překlady z latiny. Na prachaticku se nachází dvě obce nesoucí naše jméno. První zmínka o Křišťanovicích je z roku 1359. Tato obec byla součástí hradu Hus a procházela jí Zlatá stezka. Roku 1694 byl Křišťanem z Eggenberga v této oblasti založen také Křišťanov. Domníváme se, že další z Křišťanů z Prachatic co by vozka dopravující sůl po známé solní stezce založil jednu z dalších odnoží rodu Křišťanů v Milotičkách.
Zemědělská usedlost v Milotičkách je obhospodařovaná rodinou Křišťanů po několik století. Záznamy v archivech potvrzují, že se zde již v roce 1625 narodil Jiří Křišťan. Dokumenty o jeho předcích se bohužel nepodařilo dohledat, protože po bitvě na Bílé Hoře byly vypáleny mnohé kostely, fary, měšťanské domy a knihovny, mezi kterými byla i knihovna v Červené Řečici. Tam se nacházel místní archiv.
První budovy statku byly přistavěny ke staré strážní pevnůstce ze 13.století, která stála na solné stezce vedoucí z Prahy do Rakouska. Právě po této stezce se na Vysočinu naši předci pravděpodobně dostali ze Šumavy. Rodina v těchto budovách žila a okolní pole obhospodařovala nepřetržitě do roku 1956, kdy byl tehdejší majitel Alois Křišťan a jeho syn František donuceni po několikaletém utlačování komunistickým režimem podepsat darovací dokumenty. Veškerý majetek připadl bez náhrady státu a rodina byla vystěhována do nedalekého domku, který byl původně určen pro jejich zaměstnance. Dokonce jim bylo zakázáno pracovat v Jednotném Zemědělském Družstvu, které po jejich odchodu obsadilo prázdné budovy.
V roce 1986 odkoupil Tomáš Křišťan, syn Františka, od JZD obytnou část statku. Stavení bylo v naprosto dezolátním stavu a Tomáš začal okamžitě s rekonstrukcí. Po převratu v roce 1989 mu byly navráceny pole i budovy a bylo třeba rozhodnout, jak s navráceným dědictvím naložit. Rodina se nakonec shodla na tom, že bude pokračovat v tradici a začala v roce 1992 opět hospodařit. Důvod proč hospodaříme ekologicky Vám může osvětlit úryvek z rodové kroniky.